...

Nezapomeňte na ...  ... radost ze života

Rodinná kronika Uhrinů

Roman koordinátor zdravotní osvěty ČSU CASD, šéfkuchař, autor publikací, poradce životního stylu, lektor o.s. Život a zdraví	Halynka    lékařka - gastroenterolog, poradce životního stylu, lektor o.s. Život a zdraví	Miško student JZŠ Beroun, 13 let - svobodný :-), dovednosti: klavír, badminton, mobil, pc	Romka absolvent výchovného pokusu svých rodičů, 3 roky, jazyky: UKR, ČJ, SJ

                                           kontakt: klubyzdravi@email.cz

   

 kresba: Halyna Uhrin                                                                         

ŽIVOT NA VENKOVĚ

Osobní zkušenost

Posledních 13 let jsem bydlel většinu času na venkově. Přesto to však bylo bydlení se všemi výdobytky, které se v podstatě nijak neliší od bydlení třeba v městském paneláku. Kdykoli si můžete pustit kohoutek s teplou vodou, aniž byste pohnul prstem (teda mimo zmíněného otočení kohoutku). Není důvod se omezovat… cena je tak nízká, a pitné vody je dost (alespoň si to většina z nás myslí). Teplo v bytě je také ve většině domácností automatickou záležitostí – zaplatím si službu a mám to bez námahy. O elektřině nemluvě - tu považujeme téměř za existenční potřebu. Jak bychom si vůbec dokázali představit život bez televize, satelitů, počítačů a dalších výdobytků moderní doby. A když nám náhodou jednou za rok oznámí, že bude elektrika anebo voda kvůli opravě odstavena, snášíme to nelibě až nevrle. Pamatuji si na případy, kdy se díky bouřkám či vichřicím musela elektrika vypnout na delší dobu s tím, že se přesně neví, kdy se spadlé dráty nahodí a já si budu moct vykonat své oblíbené rituály - pustit televizi, vybrat chlazené pivo z lednice nebo rožnout světlo v každém pokoji. To byl poplach… Lidé v takovou chvíli nevědí, co dělat. Lidé závislejší na těchto jistotách byť krátkou chvíli bez nich prožívají značný stupeň nepokoje a cítí se ohroženi. Tma je cizí, ticho zlověstně nepříjemné a nejistota stoupá s časem. Tyto pocity ohrožení píšu z vlastní zkušenosti. Nechci domýšlet situaci, kdybych se na nějakou chvíli ocitnul bez potravin. Sotva bych si poradil.

Přes to všechno venkovská sídla se všemi technickými výdobytky nám nabízela alespoň výběh do přírody, která byla za domem. Chyběl nám však kus země k obdělávání a prostředí skýtající jistou nezávislost na všem, co přináší civilizovaná doba. A tak jsme se rozhodli jinak, než se rozhoduje v podobných situacích většina. Slevili jsme ze svých standardů a řekli si, že do hypotéky nejdeme a zadlužovat se nechceme.

Zrovna minule jsem četl velký nadpis na Seznamu: „České rodiny se často topí v dluzích bez záchranného kruhu.“ Pod nadpisem dále stálo:  „Stále více tuzemských domácností není schopno splácet své závazky. Mnozí lidé si totiž berou hypotéky a spotřebitelské úvěry na základě své aktuální finanční situace, aniž počítají s minimální rezervou pro případ, že přijdou o práci nebo onemocní.“ Musím říct, že mně ani přinejmenším nelákalo zůstat v takovéto situaci s malým dítětem, invalidní manželkou a po deseti letech mého vlastního invalidního důchodu po překonané nemoci.

Chtěli jsme si pořídit bydlení, na které jsme měly. A nebylo to moc - 430.000,- Kč na účtu. Za to koupíte tak maximálně chatu v zahrádkářské kolonii, i to bez výdobytků, na které jsme byly zvyklí. Tak jsme hledaly, obešli více možností - většinou nabídky na internetu. Až jsme našli. Chata 4x4m prodloužená o venkovní terasu s podkrovím v zahrádkářské kolonii, 1 km od obytného kraje malé osady, s 1.000 m2 zahradou, v létě sjízdnou příjezdovou cestou. Pochopitelně bez elektriky, a co horší, bez vody. Voda ve vrtané studně byla objemem načerpané vody nedostatečná a navíc bakteriologicky i fyzikálně znečištěná. Půda byla neobdělaná a těžko obdělávatelná. Sympatická pohádková budka (na internetu to nazvali stroze „suché WC“) bylo asi 15 m od chatky.  No nekup to (za 500.000,- Kč)!

Ze sedmi chatek zde nikdo nežil natrvalo. Sousedé opouštěli chatky v listopadu a přijížděli až v dubnu, kdy je cesta k chatkám zase sjízdná. Po komplexním vyklizení starého haraburdí jsme se pustili do úprav zdí, podlah, stropu, terasy i půdy. Po několika měsících občasných úprav – v dubnu 2009 jsme se trvale nastěhovali. Ne však dřív, než nebyly udělány potřebné úpravy pro trvalé bydlení.

Po roce bydlení máme za sebou úspěšně všechna roční období. Každé z nich na nás zanechalo své stopy, stopy drsné přírody. V létě nám vichřice rozlámala velký stan, který jsme si postavili na zahradě jako letní spaní. Na podzim zas vichřice vyvalila statnou lípu hned za našim plotem. Před vánocemi nás vykradli a vzali všechno, co alespoň trochu připomínalo výdobytky dnešní doby: motorovou pilu, elektrocentrálu, vrtačky, sekačku trávy, dokonce si z kanystru přelili benzín (asi přímo do auta)… A tak jsme se pár týdnů ohřívali ještě dříve, než jsme zatopili – při řezání kulatiny ruční pilou. Alespoň jsme nemuseli Jtolik topit. Zrovna letošní zima byla studená, dlouhá, a také výjimečně štědrá na sněhové srážky. Já jsem se po několikanásobném zapadnutí ve sněhu již radši nepokoušel dojet až k chatě a tak jsem parkoval na konci osady. Halynka si však pochvalovala, že není závislá na vodě, kterou ji přivezu (mimo pitné). Veškerou vodu na praní, mytí nádobí či úklid si celou zimu topila ze sněhu. Mimořádně jí to bavilo a dělalo radost. Stejně jako štípání dříví. To je mimochodem duševním odpočinkem také pro mě.

Pitnou vodu čerpáme z pramene vyvěrajícího přímo z krasové Koněpruské jeskyně 4 km od chaty. O všem ostatním vypráví naše fotografie s komentáři. Jestli někoho zajímá, jak při takovémto alternativní bydlení bez elektriky a vody je možné prát, žehlit, uchovávat potraviny či pracovat na počítači, najdete níže inspiraci, nebo chcete-li přímo návod.

 Na závěr této části uvádím několik pozitiv, kvůli kterým bych tento typ bydlení neměnil.

1. Daleko více než dříve jsme nuceni hledat Boží vůli a spoléhat na Jeho pomoc. Život v přírodě, úroda, déšť i slunce – to je něco, co člověk neovládne a proto se modlitby za tyto věci stali denní samozřejmostí. 
2. Všude kolem je příroda, která po cestách nebo práci ve městě působí jako balzám na duši. Relativně čerstvý vzduch a sluníčko naši radost ještě umocňují.
3. Od doby, co jsem přestal běhat a dělat turistiku, jsem neměl takovou možnost vyvážené tělesné činnosti. Nošení vody, štípání dříví, kopání zahrady, výkopové či zarovnávací práce… to všechno posílí různé partie těla tak, že není potřeba vyhledávat posilovnu nebo fitness.
4. Nepřítomnost elektrické sítě nás jako rodinu spojuje více, než dříve. Namísto večerního seriálu či internetu si můžeme vzájemně povídat, vyprávět synovi příběhy anebo jen tak posedět u čaje. Mimořádně mě těší, že nemusíme čelit nechtěnému „masírování“ prostřednictvím televizních reklam všeho druhu, politických slibů a prázdných slov, afér celebrit, nebo trávit svůj drahý čas sledováním nemorálních románků (v lepším případě) se špatným výchovním vlivem (na děti i dospělé).
5. Díky výše uvedeným důvodům je daleko větší předpoklad správného rozvoje našeho syna, který si může uvědomit a přijmout pravé životní hodnoty namísto iluzorních představ o hodnotách mnohých dětí a mladých lidí. Denně je na čerstvém vzduchu, má aktivní pohyb a učí se dovednostem pro praktický život. Společně s námi vnímá fáze růstu rostlin – setí, polévání, okopávání (lidská péče), klíčení, slunce, vlahu, růst (Boží péče), vítr, vichr, mráz, sucho (podporu imunity a někdy také podmínky nezdaru) a nakonec vidí sklizeň v podobě chutných plodů (smysl snažení).

Naše bydlení v žádném případě není důsledkem „nouzového stavu“. Stejně tak není nutné naše bydlení vnímat jako naplnění podmínek pro udělení statusu „sociální případ“. Je to naše dobrovolné rozhodnutí. Abych byl čestný, jedním z důležitých faktorů našeho rozhodnutí bylo hledání Boží vůle pro náš život, pro život v tuto vážnou dobu. Mezi charakteristické rysy této doby bychom mohli zařadit obecné vnímání nepravých hodnot, pochybný žebříček priorit, morální zkaženost a tím neschopnost soudnosti pro posuzování „dobra a zla“. Na jedné straně konzumní společnost kráčející s davem, která si nechá pokorně diktovat zásady a morálku a na straně druhé pokroucené chápání demokratických principů svobody a tím otevřenost pro legalizaci téměř „čehokoli“.

Naše rozhodnutí není pouhým únikem před výše popsanými jevy. Je spíše snahou naplnit pravé poslání člověka. Snahou být blíže Stvořiteli, být blíže lidem, být blíže přírodě. Naše „venkovské sídlo“ nám pomáhá lépe vnímat skutečné potřeby bližních (rodiny, přátel, cizích lidí i nepřátel). Je našim zázemím a výjezdným místem pro službu lidem v míře našich možností ale také útočištěm pro ty, kteří spolu s námi chtějí strávit chvíle pokoje. I přes malé prostory je pokojík pro návštěvy vždy připraven.

Fotodokumentace s komentáři

Již upravená a zateplená chatka, původní terasa byla zazděná a teď je  z ní předsíň a šatník	Z boku chatky jsem umístnil 1000 l nádrž na užitkovou vodu. Po natáhnutí čerpadlem teče studená voda samospádem do chatky	1000 m2 zahrady, která nevypadala nadějně na obdělávání. Již po roce má půda více ušlechtilé vlastnosti
Část zahrady s  novým skleníkem - foliovníkem, za plotem chatka souseda	V kovošrotu jsem koupil různě rozházené trubky, které vypadali jakoby z nějaké souvislé konstrukce. A skutečně! Konstrukce za 200,-Kč!	Okna jsem dostal darem a fólii koupil za 1200,- Kč, oboustranné pásky za 300,- Kč. Hybridní skleník 4,5 x 4m bez práce mně vyšel na 1700,- Kč
Hotový skleník s foliovou střechou	Na jaře se zde chrání sadby	Při větší zimě sadby přečkají v domě
Jako první vylezl přezimující česnek, který je chutný i s natí	Hned za ním se klube jarní cibulka, ředkvičky a salát	Vodou šetříme, poléváme pouze místa, kde bylo něco zaseto
V dubnu a květnu se zbarví zahrada do bíla z kvetoucích třešní a jabloní	Také do zeleno-žluta z mladé trávičky, meduňky, pampelišek a petrklíčů, ze kterých jsme dělali první čaj	Pestrosti barev přidají také červené kvetoucí tulipány či vyprané sušící se pestrobarevné plyšáky
Večery za stolem při svíčkách zajišťují romantiku každý večer	Svíčky jsou nejžádanějším artiklem   v naší domácnosti	Jednou za čas si zapneme elektrocentrálu, a tak máme světlo ze žárovky. Současně pak nabíjíme mobilní telefony nebo notebook
"Jablkové závody" s Lukáškem	Když k nám někdo zavítá, je nám veseleji, když ne, jedeme mezi lidi my	V podkrovní ložnici v tichém prostředí u lesa se spí báječně
Západy sluníčka nad lesem vytvářejí neopakovatelnou scenérii	Miško a Romka komunikují	Romka nostalgicky vzpomíná na mládí v postýlce, která se už do podkroví nevejde
Náš letní dopravní prostředek ...	... a zimní dopravní prostřeky	Služební cesta vyžaduje oblečení, notebook, projektor, oblek a něco k jídlu. 1 km k autu to není tak hodně.